Pochod ZAHÁJÍ - KLEŤ 2014

0. ročník pochodu Zahájí – Kleť

    Dne 10. května 2014 se uskutečnil 0. ročník pochodu Zahájí – Kleť. A jak k tomu vůbec došlo? Samozřejmě, že u piva. Letos začátkem roku, byla v Zahájí uzavřena hospůdka. Takže naše pravidelné páteční setkávání u piva jsme byli nuceni uskutečnit v sousedních Mydlovarech. Cestou Pavel Zíka nadhodil, že by jsme mohli, v rámci klubové aktivity, podniknout trochu delší trasu než jen ze Zahájí do Mydlovar, například na Kleť. To jsme mu hned odsouhlasily, protože o něčem takovém už někteří z nás také přemýšlely. Impuls od Pavla byl dán a po dosažení hospůdky v Mydlovarech se rozproudila debata o tom, kdy a kudy vrcholu Kletě dosáhnout. Na dalších klubových sezeních jsme se ujistili, že to pořád myslíme vážně a po několika týdnech padl datum 3. května. Bohužel na tento víkend byla hrozivá předpověď počasí, tak jsme termín operativně přesunuli o týden později. A udělali jsme dobře.

    Hned od rána bylo krásné počasí a náš cíl krásně viditelný. Čas zahájení pochodu byl stanoven na osmou hodinu. Za klub byli nastoupeni Jožka Kazík, Pavel Zíka, Pavel Krejčíček a Honza Vlasák. Zdárně naší sestavu doplnili sympatizanti této akce, Zbyněk Maňhal a Dan Marek. Bohužel všem to časově nevyšlo a tak jsme se museli obejít bez dvou našich členů, Venci Hřebejka a Vládi Fialy. Připravenost na pochod byla různá, od dvou sušenek v kapse až po zajímavě naplnění 50 litrový batoh. Po nezbytné předstartovní fotografii jsme vyrazily. Po prokličkování Zlivi jsme došli do Pištína, kde jsme v obchodě doplnily zásoby. Po nákupu jsme zamířily na Břehov a Dehtáře. Tady už se výrazně zmenšil silniční provoz, takže se šlo více v klidu. Od Čakova, přibližně v půli cesty, se začala projevovat „nepřipravenost“ některých účastníků, tlačení bot, bolení zad, píchání v koleni apod. To se netýkalo dvou tahounů Honzy a Dana, kteří nás celou cestu nekompromisně „hnali“ dál přes Jankov a kopec u Bohušovické myslivny (650 m.n.m.). V těchto místech si už musel Pavel K. najít v lese „nordwalkingové“ hole, aby trochu odlehčil svým znaveným nohám. Po zdolání Bohušovické myslivny, jsme se v závěsu za našimi tahouny, valily z kopce přes Bohouškovice směrem na Křemži kam se většina z nás dostala jen díky své silné vůli.  Do města jsme došly přibližně v 13:00 a tam se usadily v Radniční restauraci. Zde jsme se zdrželi něco přes hodinu. Během oběda koukáme z okna před restauraci, kde pan vrchní provádí úklid po hostech. Najednou bere Pavlovo odložené lesní hole a hází je do blízké strmé rokle. Po oznámení, že to byly životně důležité pomůcky našeho kolegy, jsme se zasmály, zaplatily, vytáhli hole z rokle a nabraly směr Kleť. Cestu jsme naplánovaly po žluté turistické trase s odbočením na zelenou, která nás dovede až na vrchol. Přibližně první tři kilometry jsme se drželi ještě pohromadě. Ale při zvětšujícím se stoupání, se začali u některých projevovat zdravotní problémy z dopoledne a naše skupinka se začala trhat. Po několika společných zastávkách jsme se pod vrcholem rozdrobily do dvojic a takto jsme dosáhli i našeho cíle. Vrcholu první dosáhli samozřejmě naši dva tahouni a my ostatní pár minutek po nich. Cíle jsme všichni dosáhly mezi 16:15-16:30. Po vrcholovém focení jsme se přesunuly do restaurace na teplou polévku a jedno pivečko. Po tomto občerstvení jsme vyšli dolů k parkovišti a netušily, že to bude asi nejhorší úsek celého pochodu. Do kopce se mi šlo o dost lépe. Na parkoviště jsme dorazily už ve značně zdecimovaném stavu. Tam nás naložila dobrá žena Pavla Zíky a dovezla před zahájskou hospodu, kde jsme celou akci oficiálně ukončily. O tom, že by se akce měla zopakovat, nechtělo pár jedinců ze začátku ani slyšet. Ale po opadnutí prvních emocí a únavy, bylo zhodnoceno, že se pochod vydařil a příští rok by se měl zopakovat.  Když se zadaří, mohla by z toho být pěkná tradice.