BITVA U ZAHÁJÍ - L.P. 1742

    Ves Zahájí památná jest mezi jinými také známou bitvou u Zahájí dne 25. května 1742. Vlastně byly zde svedeny bitvy dvě, dne 25. května a druhá dne 5. června 1742.

    Když v roce 1740 posledním Habsburkem císařem Karlem VI po meči vymřel rod habsburský, panující tehdy v říši svaté římské a v státech pozdějšího císařství rakousko-uherského, Francouzové, Bavoři, a Prusové neuznali pragmatickou sankci, již chtěl Karel zajistit nástupnictví ve své říši své dceři Marii Terezii. Spojená vojska francouzská a bavorská vtrhla do Čech a obsadila většinu Čech. Mezi jinými měli Francouzové obsazenou i Hlubokou, kdežto císařští opírali se o České Budějovice.

    A tu o bitvě u Zahájí, dne 25. května 1742, píše očitý a zúčastněný svědek, který ale svého jména neuvádí ve spise francouzském dvoudílném: Histoire de la derniére guem de Bohémé ve Franktusti u Pavla Lenclume v roce 1755 vydané díl II. Str. 109. Následující překlad mi byl poslán laskavostí V. Vaníčka, kap. rady Praha II, jemuž díky!

    Již dlouho poznával kníže Lobkovic, vůdce vojsk královny Terezie, potřebu zmocniti se tohoto místa, Hluboké, aby si otevřel cestu ku Praze a usnadnil pohyby vojenských částí, které byly z této strany poněkud ohrožovány. Vyčkával jen návratu teplého období k uskutečnění svého úmyslu a již dnem 16. května byl připraven k činu. Tři sta Chorvatů, podporovaných troškou jízdy a husarů, postupovalo před vládním jeho vojskem a stanulo před městem. Po krátkém odporu se nepřítel města vzdal a ustoupil do hradu. Řekl jsem již, že hrad byl v rozvalinách, ale jeho poloha i šíře zdí dosud stojící spolu s některými opevněními provedenými Francouzi, umožňovali obranu hradu po několik dní.

    Dne 18.května přibyl kníže Lobkovic s ostatkem vojska svého, čítajícího asi 2000 mužů, dvanáct děl a několik hmoždířů, jimiž zahájena strašná palba. Svůj hlavní stan umístil v Zahájí (Sahay), asi na míli cesty nad Hlubokou. Jiné zprávy z té doby mluví o Municích, co hlavním stanu.

    Dne 19.května vystřeleno množství pum, aby obležení byly obtěžovány a jejich baterie zničeny. K večeru vyzval pán z Lobkovic velitele hradu, aby se vzdal. Tento odpověděl po vojensku, že hruška dosud neuzrála a mnoho hlav, že bude ještě rozbito, než začne vyjednávati.

            Veliteli povedlo se uvědomiti maršála de Broglio o podniku Rakušanů tak rychle, že tento mohl učiniti potřebná opatření k pochodu na záchranu hradu.

Dne 23. května hrad hlubocký se ještě držel a téhož dne maršál de Broglio stihl k vojsku do Písku.

    Poradivše se oba vojevůdcové francouzští spolu, dali se na pochod k Hluboké. Na tuto zprávu kníže Lobkovic ponechal jen málo lidu ve svém okolí, u Hluboké, a sešikoval své vojko k bitvě tak, že se pravým křídlem opíralo o Zahájí (Sahaj), kamž dal 300 pandurů, kdežto levé křídlo bylo kryto velmi dlouhým močálem a mělo u týle lesní mýtinu. V tomto postavení byl Lobkovic nepřístupný. Když francouzští vůdci byli zjistili jeho rozestavění, zařídili svá postavení podle něho. Jelikož byli početně silnější, odloučili část svých šiků s rozkazem, aby močál, o jehož nepřekročitelnosti se přesvědčili, obešla a s druhou částí vojska hnali útokem na Zahájí. Pluky přikázané k tomuto útoku zakusily přitom plnou palbu rakouských děl, kterou mnoho vojska bylo pobito anebo raněno. Na ves provedený útok, Panduři z ní vyhnáni, ustupujíc zapálili ves jednak proto, aby si usnadnili ústup, jednak, aby uškodili nepříteli, jenž je pronásledoval bodákem.

    Získavše takto na této straně, nepřátelé útočili na pravé křídlo pána Lobkoviců. Kníže věnuje více pozornosti pohybu Francouzů po své levici, dovtípil se, že mají v úmyslu uzavříti mu ústup k Budějovicům. V důsledku toho uznal za vhodné opustiti své výhodné stanoviště a uchýliti se k lesu, jejž měl v týle. Tento ústup proveden v úplném pořádku.

    Tam uvažoval o tom, neměl-li by ustoupiti od obléhání Hluboké a vrátiti se do Budějovic než by ho nepřítel předešel. Ale znaje důkladně krajinu, uvědomil si, že nepřátelský sbor, jemuž bude projíti nesnadnými soutěskami a to velikou oklikou, nebude moci stihnouti do Budějovic včas a že on sám by měl dosti času, aby se utkal s vojskem mu čelícím, konečně soudil kníže, že by mu Hluboká padla do rukou, kdyby vojsko toto potřel, při čemž by nepřátelský sbor, který mu chce cestu odříznouti, jen stěží by se dostal v bezpečí.

    Odhodlán zkusiti štěstí, objevil se Lobkovic znovu se svým dělostřelectvem v bitevním šiku před řečeným lesem a sám hnal na Francouze. Bitva započala mezi jízdami. Tři pluky kyrysníků napadly francouzské karabiníky, podpořené dvěma pluky dragounů. Byly srdnatě odraženy a nuceny couvnouti, vykonavše vše, co možno očekávati od dobrého a statečného vojska. Francouzská pěchota udeřila na rakouskou současně a zatlačila ji až k samému lesu, v němž se kyrysníci znovu shromáždili. Vojska královny obnovila útok, ale se stejně malým zdarem jako dříve. Přes veškeré úsilí knížete Lobkovice nebylo možno poraziti nepřítele. Dlužno ovšem doznati, že tento zde měl výběr svých vojsk, jeho karabiníci si dobře vedli a ztratili mnoho mužů, jedna jeho pěší brigáda, řeklo se mi, že to byla navarská – útočila po třikráte s nasazeným bodákem a to s prudkostí sotva uvěřitelnou.

    Byv očitým svědkem, vypravuji, co jsem viděl a dlužno přiznati, že navarský pluk vynikal skvěle v tomto tažení. Z naší strany pluk Hohenzollernových kyrysníků velmi se vyznamenal a byl skoro úplně zničen.

Bitva začala 25. května o páté hodině a skončila teprve, když se setmělo.

    Kníže Lobkovic použil tohoto času k úplnému zrušení obléhání Hluboké. Hned po prvém útoku nařídil odvézti těžkou dělostřelbu do Budějovic. Poslav svá zavazadla napřed sám nastoupil zpáteční cestu a z opatrnosti dal strhnouti mosty, po kterých přejel Vltavu, zanechávaje nepříteli bojiště s pěti nebo šesti sty mrtvých a několika prapory.

    Ztráty nepřítele páčily se na 250 mužů, ale s tím rozdílem, že jsme neměli ani jednoho význačného muže mezi padlými, kdežto na straně nepřátelské vévoda de Chevoeuse byl nebezpečně zraněn a jeden ze synů maršála de Broglio byl lehce raněn.

    Takový byl konec bitvy u Zahájí o níž obě strany mluvily způsobem protikladným tak, že uvěřili-li bychom jejich zprávám, Rakušané byli Francouzi a Francouzové Rakušany. Nelze popříti, že by Rakušané nebyli z této bitvy měli nevýhody, ale dlužno současně přiznati, že zisk Francouzů scvrkl se na maličkosti, učinil konec obléhání Hluboké, přinutil rakouského vojevůdce vrátiti se do Budějovic a umožnil zásobení posádky na Hluboké, to vše však nestálo za to, aby byl vyslán markýz de Miva poix k císaři k podání zprávy, aniž za to, aby ve Frankfurtu byly vystřeleny oslavné salvy.

Tolik nejmenovaný očitý svědek.

    Matrika farní zahájská a sice křestní z roku 1722 a následující má na straně 84 a o bitvě té následující latinský zápis: překlad: „Ku vsi Zahájí Roku 1742 dne 25. května odpoledne mezi vojáky císařskými a francouzskou armádou strhla se bitva, v níž Francouzové hodně poraženi, když skončila mstíce svou porážku, ves Zaháj, kostel, faru Francouzi vyplenili a zapálili. Proto farář místní ztrativ vše uchýlil se do Nákří, tam od toho času sv. Svátosti uděluje.“

    Tak krátce se zmiňuje farní kniha o důležité události celého farního okrsku se týkající a do dějin Zahájí dosti pronikavě zasahující. Obšírnější je zpráva současníka, vikáře velešínského Theofila Hostounského, jenž ve svém historickém „Protokollus vicariatus velešineusis, který na Hosíně jest chován, který píše: Za faráře Antonína Navrátila, před tím faráře ve Lštění, shořela za války s Francouzi a spálena fara i kostel i celá ves od nepřátel, zvony rozbili (rozlili) se a farář nemaje kde bydleti, přesídlil do Nákří a tam i služby Boží konal, ježto kostel byl poskvrněn neb jistě 2 vojáci ve dveřích prokláni, poskvrněn i hřbitov, že tam více vojáků od pronásledujících Pandurů zabito.“ A ještě obšírnější jest při Nákří, kde píše: „Když 1742 u Zahájí bitva se stala mezi Francouzi a našimi, když našich sotva čtvrtina proti Francouzům pod generálem knížetem z Lobkovic stála, pobito bylo několik tisíc Francouzů  a z našich sotva osmina. Lobkovic pod ochranou noci do Budějovic odtáhl. Tehdy zapálena ves Zaháj a celá fara i kostel splanuly, tehdy farář do Nákří se uchýliti byl nucen, který František Šulpach ani doma nebyl, jen kaplan Josef Libra“.

    Místní tradice, sdělil p. Novák, rolník Zahájí čís.7 a pak František Vlasák, výměnkář Zahájí čís.5, praví: Když obyvatelé Zahájí se dozvěděli, že k bitvě dojde, odešli se vším dobytkem a co mohli odvésti do lesů ve staré oboře. Jenom jeden chlapec Vaňasů č.10 byl tehdy někde prý na jahodách a když se vrátil, něvěda, kde jsou všichni, zůstal doma. Francouzi, když se Lobkovic stáhl k Budějovicům, obsadili celou ves, jeden důstojník bydlel na faře. Když pak Lobkovic s vojskem přitáhl 5.června zpět, obklíčil celou ves, nějací jeho vojáci se dostali na půdu domu čís.7 proti faře, odkudž zastřelili procházejícího se důstojníka na farském dvoře, jehož tělo bylo vezeno ku pohřbu do Bílé Hůrky a tam pochováno. Aby pak Francouzům ztížili obranu zapálili ves a pak na překvapené útočili. Tolik místní tradice, která ještě dodává, což ovšem jest nepravděpodobné, že Francouzové ze strachu skákali do studně na návsi, která jich plna byla. Ves ovšem tehdy, až na hrobárnu úplně shořela a obyvatelé byli pohostinně přijati v sousedních Mydlovarech a Olešníku, z matrik patrno, že Moclová bydlela v Olešníku u Plojhara čís.21, domkář Vaňas čís.10 u Šmejkala čís.9, Pavel Jaroš čís.14 u Štundlů čís.22, Brabec č.16 u Kučery čís.3 v Olešníku, Jakubec=Sládek č.1 v Mydlovarech u Tesařů čís.7 a Řeháček v roce 1743 rovněž v Mydlovarech. Ještě v roce 1744 byly mnohé statky nevystavěné.

    Tato místní tradice srovnána se svrchu uvedenou zprávou vikáře Hostounského potvrzuje, že u Zahájí byly v ten čas bitvy dvě. Hostounský tvrdí, že kostel byl poskvrněn, neb jistě dva vojáci ve dveřích prokláni, poskvrněn i hřbitov, že tam více vojáků od pronásledujících Pandurů bylo zabito. Toto zabití nemůže se týkati první bitvy, neboť Panduři v ní měli sice ves obsazenou, ale dle anonyma byli odtud Francouzi vytlačeni, nemohli tedy Francouze pronásledovati. Hostounský zde mluví o druhé bitvě, kdy Lobkovic a jeho Panduři na Francouzi obsazenou ves útočili, je porazili a donutili vrátiti se zase k Písku.

    Ještě vysvětlivky k zprávě Anonyma o bitvě u Zahájí. Tato zpráva povídá, že Lobkovic sešikován byl za Zahájím, o něž se opíral svým pravým křídlem, ostatní jeho vojsko bylo sešikováno po farních polích směrem k Mydlovarům. Louky farské pod farními poli byly až do té doby, kdy zde začaly Jihočeské elektrárny dolovati na uhlí, stejně jako i sousední louky mydlovarské, močálovité tak, že dle zpráv žijících sousedů starých, často tam dobytče při pasení zapadlo a dalo to mnoho práce a námahy ho vytáhnouti, doleji jest dosud mělký rybník a byl myslím ještě druhý hořeji. Tedy zde levé křídlo, jak i Anonym tvrdí, bylo důkladně močály chráněno. Svědkem bitvy v těch místech jsou podkovy, které se v dolejším farském rybníčku v roce 1938 při jeho vybírání našly, svědkem i železná dělová koule nalezená při stavění nové silnice v roce 1939 na Mydlovary.

    Les Hájek v zádech druhého šiku bojovného Lobkovice, jest nynější zádušní les Hájek za Zahájím směrem k Hluboké, kde se později rozbředla druhá bitva a kde asi na vyměřeném „Josefínském“ hřbitově pochováni padlí vojíni (asi rakouští), jak svědčí do dnes tam patrné hroby.

    Také ztráty Francouzů udává Anonym dosti správně. Vojsko padlé francouzské dle zprávy francouzského ministerstva vojenství, pochováno za Zahájím na rozcestí k Olešníku a Mydlovarům u tzv. „Černé kapličky“, jež je jich hřbitovním pomníkem. Zprávy francouzského ministerstva udávají, že zde pochováno 193 mužů a 15 důstojníků, jak na pamětní desku dle této zprávy dalo zapsati naše bývalé ministerstvo národní obrany.

    Stará tradice místní vypravuje, že zde Francouzové zakopali u kapličky sv. Floriána při cestě ku Hluboké svou válečnou kasu a sice tam, kde v poledne, 5.června, dopadá konec stínu té kapličky, jiná zpráva praví, že už byla nalezena jedním místním osadníkem z čís.3.

    Ves Zahájí, byla v té době svrchu vypálena, ale pochybno, kdo jí zapálil. Anonym se o požáru nezmiňuje, tudíž dle místní tradice by bylo správné, že zapálena až při druhé bitvě, ale zase otázka, kdo jí zapálil. Staré gruntovní knihy i farní matrika přičítá to Francouzům, Hostounský prostě konstatuje spálení, ale místní tradice dává ves zapáliti Rakušanům, což by se zdálo i z důvodu tam uvedeného.

Zdroj: SokA ČB (opis z Pamětní knihy obce Zahájí, autor Václav Pulec, farář)

    Boží muka s náhradní plastovou pamětní deskou.  Originální bronzovou desku bohužel neznámý vandal ukradl. Naštěstí tuto desku v roce 2015 obci navrátil neznámý nálezce a v současnosti leží v depozitáři na OÚ. Bronzová deska byla na tyto boží muka instalována v roce 1932 na náklady francouzské vlády.